Postkonceptuální přesahy v české kresbě

více v pořadu Mozaika Český rozhlas. Od 16:40 minuty.

Odborná publikace Postkonceptuální přesahy v české kresbě přináší teoretický pohled na vývoj české kresby v letech 2000–2015. Úkolem je teoreticky uchopit vývoj české (potažmo slovenské) kresby u mladých autorů. Cílem není dokonale zmapovat kresbu v současném  českém umění, ale naznačit určitou analýzu se zaměřením na umělce do 40 let. Dále v rámci případových studií poukázat na různorodost projevů a přesahů současné kresby v intermediální tvorbě s přihlédnutím k postkonceptuálním tendencím ve výtvarném umění. I když je kresba tradičním médiem, objevuje se aktuálně formou instalace, objektu, intervence do veřejného prostoru, participace, performance, digitálních technologií a nalezneme zde i polohy zkoumající hranice kresby formou experimentu.

Publikace je rozdělena do dvou částí. První je teoretickým vhledem do problematiky uchopení současné kresby. Na této části se podíleli akademičtí pracovníci z Katedry dějin a teorie umění Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, konkrétně Ludvík Hlaváček, Eva Mráziková, Anna Vartecká, Lenka Sýkorová a dva externí spolupracovníci Viktor Čech a Slavomíra Ondrušová.

Druhá, obrazová část publikace přináší dokumentaci kurátorských projektů výstavy Nulla Dies Sine Linea: Postkonceptuální přesahy v současné kresbě v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem v roce 2014 a výběr ze série výstav v Galerii Altán Klamovka v Praze v letech 2014–2015. Její podstatná část je věnována představení profilů umělců, a to jak zapojených do dvouletého výzkumu, který vydání knihy předcházel, tak i těch, kteří byli vybráni, aby doplnili pohled na současnou českou a (potažmo slovenskou) kresbu. Výběru předcházelo stanovení dvou parametrů. Prvním je poukázání na mladé umělce tvořící převážně intermediálně se zájmem o kresbu a druhým je omezení jejich věku do 40 let.

Grafická úprava Karel Míšek.

Klíčová slova: kresba, linie, performance, instalace, objekt, nová média, participace, moderní umění, postkonceptuální umění, konceptuální umění, intermediální umění, současné umění, české výtvarné umění, slovenské výtvarné umění, galerijní provoz, edukace, zprostředkování výtvarného umění

resumé

Lenka Sýkorová: Ani den bez čárky

Text poukazuje na současnou kresbu a její přesahy do intermediální tvorby mladých umělců. Zabývá se různorodostí témat, která jsou prostřednictvím kresby vyjádřena. Autorka uvádí jak zahraniční, tak české příklady v kontextu postkonceptuálního umění. Dále se zaměřuje na výsledky aktivního kurátorského výzkumu s přihlédnutím na zkoumané médium kresby a to konkrétně na výstavu Nulla Dies Sine Linea: Postkonceptuální přesahy v české kresbě v GEF v Ústí nad Labem v roce 2014 a sérii výstav v Galerii Altánu Klamovka v Praze v letech 2014-2015.

Klíčová slova: kresba, linie, instalace, objekt, site-specific art, nová média, performance, participace, postkonceptuální umění, intermediální umění, české výtvarné umění

Lenka Sýkorová (1977) teoretička, kritička a kurátorka výtvarného umění. Vystudovala obor Dějiny umění na FF UK v Praze a doktorandské stadium na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2004 kurátorsky vede Galerii Altán Klamovka v Praze. Autorka projektu Action Galleries. Více na doméně actiongalleries.info nebo v knize Konečně spolu. Česká nezávislá galerijní scéna 1990–2011. V letech 2009–2011 přednášela na FaVU VUT v Brně. Od roku 2009 působí na KDTU FUD UJEP v Ústí nad Labem. Publikuje v odborných publikacích a periodikách (Flash Art, Artalk).

Eva Mráziková: Co znamená kreslit v galerii na zeď
Text postihuje pozici kresebného média v kontextu současné vizuální kultury. Tato pozice je definována příklady, jak současní umělci kresbu používají, detailněji se zabývá autory českého umění devadesátých let minulého století a přelomu milenia. Dalším důležitým momentem je prezentace kresby v (galerijním) prostoru a to, jak  je realizována různými způsoby.  Text dále rozvíjí úvahy o tendencích, které vedou k oblasti zprostředkování výtvarného umění v rámci galerijních edukací. Právě zde se setkává participatorní a performativní potenciál současných přístupů v kresbě jako vyjadřovacím médiu a pomáhá tak navázat na jeden ze základních cílů současného umění – komunikace s divákem.

Klíčová slova: kresba, české výtvarné umění, nová média, konceptuální umění, participace, galerijní provoz, edukace, zprostředkování výtvarného umění

Eva Mráziková (1976) působí na KDTU FUD UJEP v Ústí nad Labem jako odborná asistentka a zbývá se především aktuálními strategiemi a tendencemi současného výtvarného umění. V současné době působí jako ředitelka Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem. Propojení akademického kritického myšlení o umění a praktická rovina současného galerijního provozu se projevují také v její kurátorské činnosti. Ve své doktorské práci se zabývá vztahem umění a publika a reflexí stavu vizuální gramotnosti v současné společnosti.

Viktor Čech: Kresba tělem
Text se zabývá vztahem kresby a pohybu lidského těla. Zaměřuje se na vazby kresby s tancem či s performativními gesty. Dané téma sleduje v rámci krátkých tematických kapitol, z nichž ta první zmíněný vztah prezentuje na příkladu barokní taneční notace. Následující části postupně rozebírají další aspekty tématu na tvorbě Vasilije Kandinského, Trishy Brown a Williama Forsytha. Text dále směřuje k výskytu tohoto jevu v současném českém umění, kde ho rozebírá na příkladech tvorby Jana Pfeiffera a Adély Součkové. Na závěr je položena otázka vazeb tance na postkonceptuální model současné tvorby.

Klíčová slova: kresba, současné umění, moderní umění, tanec, performance, české výtvarné umění

Viktor Čech (1980), teoretik, kritik a kurátor současného umění. Působí i jako kritik současného tance a zajímá se o mezioborové přesahy mezi tancem a vizuálním uměním. Vystudoval obor Dějiny umění na FF UK v Praze. Od roku 2005 působí jako nezávislý kurátor. Podílel se na kurátorském vedení několika galerií (např. Karlin Studios a I.D.A.). Od roku 2014 působí na KVV PedF UK v Praze.

Slavomíra Ondrušová: Linie v prostoru
Krátký text Linie v prostoru podává stručný nákres aktuálních vněmů a změn v myšlení o kresbě, při kterém se autorka zaměřuje na přechod z tradiční plochy papíru do (různě vnímaného) prostoru. Řeší problém uchopení a zařazení linie/kresby v prostoru autonomních médií. Práce se zajímá nejvíce o delikátní přenos informace po linii představa – ruka – kresba a zpět. V jednotlivých kapitolách vychází ze současných výtvarníků a uskupení. Přítomnost linie, jeji trvání, jako by předurčovalo její nekonečnost, neukončenost a její trvání v budoucnosi.

Klíčová slova: současná kresba, linie, čára, materializovaná linie, linie v prostoru, záznam

Slavomíra Ondrušová (1985) momentálně působí na VŠVU v Bratislavě v Ateliéru s_m_l_XL Kov a šperk prof. Karola Weisslechnera, kde ukončila magisterské studium v roku 2012. Absolvovala studijní stáže v Německu (2009) a Estonsku (2013-14). Je spoluzakladatelka Časopisu X, který byl od roku 2013 vede spolu s Milanem Vagačem. Od roku 2013 je předsedkyní občanského sdružení Hardness&Blackness. Je spoluorganizátorkou mezinárodní konference ŠperkStret a členkou vícero uskupení (DZIVE, MUST JOON, Die Slowakische Schmuckmannschaft).

Ludvík Hlaváček: Mudrování nad postkonceptuální kresbou
Kategorie označující historické slohy jsou buď čistě konvencionální, sloužící jen pro artikulaci umělecko-historického diskurzu (baroko), nebo mají jistou interpretační aspiraci (renesance). Protože ale poznání historie je vždy dialogem přítomnosti s minulostí, podléhají takovéto interpretační kategorie trvalé korekci. V případě konceptuálního umění je situace komplikovaná sporem mezi obrazovým a konceptuálním výrazem, a tudíž i hlediskem hodnotícím. Proto se autor této statě domnívá, že ve sborníku o současné kresbě má své místo pokus o vyjasnění vztahů mezi obrazem a konceptuálním dílem.

Klíčová slova: konceptuální umění, postmoderní umění, postkonceptuální umění, kresba, estetika, smyslové vnímání

Ludvík Hlaváček (1940) historik umění, vystudoval dějiny umění na FF UK v Praze. Pracoval v ÚTDU ČSAV, byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, zakládajícím ředitelem Sorosova centra současného umění, kurátorem a teoretikem současného výtvarného umění. Od roku 2007 přednáší na FUD UJEP v Ústí nad Labem.

Anna Vartecká: Generační proměny kresby v současné ženské české kresbě: Kresba jako intimní proces, vrstvení osobní paměti anebo existenciální úvaha daleko přesahující provizorní formy
Text se zabývá proměnami kresby, které v rámci vícero generací poznamenaly tvorbu vybraných ženských českých (minoritně i slovenských) autorek, které navzdory aktuální expanzi kresby do intermediálních přesahů neustále ponechávaly tomuto médiu klíčovou úlohu. Můžeme vysledovat několik osobností ale i počinů, které vytvářejí obraz ženské kreslířské tvorby v poválečném období až po současnost bez toho, aby jsme nutně vytvářeli dogma jakéhosi uceleného, kontinuálního, anebo ženského proudu v kresbě. Je však užitečné si připomenout některé aspekty matrilineární kreslířské linie starších autorek a sledovat jejich specifika. Kresba je tu vnímaná jako intimní proces vrstvící a přepisující sedimenty osobní paměti, anebo jako existenciální úvaha, která má potenciál daleko přesahovat provizorní formy umění.

Klíčové slova: ženská kresba, intimita, osobní paměť, haptické umění, gesto, intermedialita, tradice, koncept, postkoncept

Anna Vartecká (1975) je teoretička a kurátorka výtvarného umění. Vystudovala obor Výtvarná výchova na PF TU v Trnavě (SK) a doktorandské studium na PF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2002 působí na KDTU FUD UJEP v Ústí nad Labem. Zabývá se teorií a dějinami fotografie, problematikou současného vizuálního umění a jeho přesahy do jiných teoretických disciplín, jakými jsou rodové studia a sociologie. Je spoluautorkou projektu Grey Gold. Pozdní tvorba českých a slovenských umělkyň 65+. Publikuje odborné statě v monografiích a katalozích.

Publikaci vydala:
© Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 2015
Vydání první
Počet stran: 160

ISBN 978-80-7414-956-6