Kresba

Kresba je vysoce klasické médium, které stálo u zrodu formování výtvarného jazyka. Užití kresby jako nástroje bezprostředního záznamu je člověku vlastní od počátku světa. Od dob antiky je pak kresba vnímána jako studijní nástroj, základní kámen výtvarného vzdělání, který sloužil i jako hodnotící kritérium kvality. Kresba pak byla nositelem komparativního materiálu, na jehož základě bylo možné porovnávat a hodnotit schopnosti tvůrců vypořádat se s akademickými formami, kánonem zobrazení. Zároveň v protikladu k tomu kresba vždy sloužila také jako nástroj intimního, osobního uměleckého gesta. Tuto dichotomní roli pomocného i základního média však kresba z části ztrácí s nástupem rebelující moderny, osvobozuje se a v druhé polovině dvacátého století získává pozici individuálního výrazového prostředku jako plné, definitivní umělecké formy. Dnes nalezneme celé spektrum tvůrců, pro které je kresba buď základním vyjadřovacím prostředkem, nebo se stává jistou paralelní cestou jejich tvorby.

Projekt Postkonceptuální přesahy v české kresbě mapuje současnou českou a slovenskou kresbu od roku 2014. Cílem není dokonale zmapovat kresbu v současném vizuálním umění, ale naznačit určitou analýzu se zaměřením na umělce narozené od 70. let minulého století a díla, která vznikly od roku 2000. Součástí projektu je výstavní činnost, vydání odborné publikace a přednášky na dané téma.